Žahalka obrovská nebezpečná není, na zahradě ji ale spatříte jen vzácně

Řekne-li se Megascolia masculata či spíše žahalka obrovská, málokdo z nás pomyslí na bezpečný hmyz. Naopak si představíme hmyz, před nímž je třeba mít se na pozoru. Je to ale trochu jinak. Žahalka je dobrák.

Fascinující žahalka

Kontrast mezi mohutným tělem a svižným letem je jednou z nejzajímavějších vlastností tohoto druhu hmyzu. Není divu, že při průletu řada lidí ustoupí stejně jako já raději do pozadí. Žahalka přitom jen klame tělem, člověka si v přírodě prakticky ani nevšimne. Největší evropská „vosa“ je neškodná, při letu nevykazuje ani žádné známky agresivity. Bát se jí tedy skutečně nemusíte, i když budí velký respekt.

Jsou to parazitoidi, vyvíjí se uvnitř jiných živočichů

Pokud chcete spatřit tento nevšední druh obřího hmyzu, budete se muset vydat asi až na jih. I na Moravě můžete ale žahalku obrovskou zahlédnout jen velmi zřídka, lépe se s ní můžete shledat v oblastech jižního Slovenska nebo na jihu ve Středomoří. Žahalka obrovská, jak už sám název napovídá, dorůstá do poměrně velké délky čtyř i pěti centimetrů. Černofialové tělo se žlutými, někdy až výrazně oranžovými pruhy na sebe nechává upozornit silným pronikavým bzučením. Tento hmyz je o třetinu větší než samotná sršeň, patří tudíž mezi největší blanokřídlý hmyz u nás. I když jsou žahalky tolik veliké, pro člověka nijak zvlášť velké riziko nenesou. Nemusíte se jich tedy lekat, pokud zrovna kolem poletí.

Samička má hlavu žlutou, samec zase černou

Na první pohled jsou v páru díky zbarvení ihned dobře k rozeznání. Živí se nektarem a tzv. medovicí. Samci jsou proporčně menší. Bát se jich ale vskutku nemusíte, samice využívají svůj jed spíše pro lovení kořisti. Paralyzují často larvy jiných brouků jen proto, aby mohly samičky do zmocněných larev brouků naklást svá vajíčka. Žahalka obrovská vyhledává především brouka nosorožíka kapucínka. Larvy žahalky larvu těchto brouků pomalu a jistě vyžírají zevnitř. Hostitelské larvy jim přijdou zkrátka vhod za všech okolností. Jakmile dojdou do další fáze svého vývoje, zakuklí se nejčastěji v zemi, kde také často přezimují. Na jaře se z larev postupně vylíhnou nejčastěji dospělí zdraví jedinci.

Žahalka na bodláku

Nejčastěji usedají žahalky na obyčejné bodláky. Obecně ale vyhledávají teplá, slunná místa. Samice mají žihadlo i jed, ale velice s ním šetří, protože potřebují paralyzovat hmyz pro své larvy. Jsou to klidní a užiteční opylovači, kteří jsou nejaktivnější hlavně během horkých dní v červenci a srpnu. Vyhledávají hlavně suché, otevřené lokality, stepní stráně, vinice, okraje lesů, i louky s barevnými bodláky. V blízkosti tlejícího dřeva či kompostů hledají nejčastěji larvy zlatohlávků pro své hladové potomstvo.

Hojný výskyt je podmíněn v případě žahalky složité kombinací vhodných mikroklimatických podmínek a dostupností specifických hostitelů. Žahalka obrovská se však díky stále vyšším teplotám objevuje častěji i mimo tradiční lokality.

Zdroj: Autorka

https://www.toxicology.cz/modules.php?name=News&file=print&sid=1908

Náhledové foto: Pixabay