Tužková baterie nemusí skončit s prvním „vybito“. Jak jí prodloužit život a také předejít zbytečným škodám?

Tužkových a mikrotužkových článků si obvykle všimneme až tehdy, kdy ovladač zmlkne, hodiny se zastaví nebo hračka přestane reagovat. Z hračky mohou baterky zamířit do hodin a z přístroje zase do sběrného boxu. Co jim ale určitě nesvědčí? Lednice ani několik let v zásuvce. Jaká je ovšem realita? V českých domácnostech leží podle společnosti Ecobat zhruba 102 milionů kusů baterií, což je až 2,5x více, než kolik jich lidé ročně odevzdají k recyklaci. Jak z nich tedy vytěžit maximum a zbytečně neriskovat poškozenou elektroniku?

Levná volba se může prodražit

Cena jednoho článku je nízká, škoda po jeho vytečení být nemusí. Tužkové a mikrotužkové baterie napájejí hračky, hodiny, dálkové ovladače, váhy, holicí strojky i další drobnou elektroniku. Jednotlivé přístroje však nemají stejné nároky. Rozdíl mezi alkalickou baterií a levnou zinkovou variantou tak bývá větší, než naznačuje cenovka. Zinkové články mají nižší kapacitu, kratší životnost a také vyšší riziko vytečení, kvůli němuž mohou poškodit ovladač, hračku nebo svítilnu.

„Uvnitř článku postupně dochází k chemickému rozkladu, který může poškodit těsnění baterie. Výsledkem je známá bílá nebo nazelenalá hmota kolem kontaktů, kdy baterky vypadají, jako by ‚vykvetly‘,“ upozorňuje Kateřina Vránková ze společnosti Ecobat.

Nová s použitou? Nevyplatí se to

Šetřit se nevyplácí ani kombinováním nového a použitého článku. Co na první pohled vypadá jako rozumný kompromis, může ve výsledku zkrátit život obou.

„Slabší článek totiž omezuje celý systém a nová baterie se vybíjí mnohem rychleji. Navíc roste riziko přehřátí i vytečení. Výsledkem je, že místo úspory člověk často zničí obě baterie najednou,“ zmiňuje odbornice.

Foto: Se svolením společnosti Ecobat

Pro hračku vybitá, pro hodiny stále použitelná

Označení ‚vybitá‘ je do jisté míry relativní. Článek, který už nestačí náročnější hračce nebo bezdrátové myši, v sobě může mít energii pro méně náročný spotřebič.

„Zatímco hračka nebo bezdrátová myš potřebují silnější výkon, nástěnné hodiny nebo budík si vystačí s mnohem menším napětím. Takže baterie ‚odepsaná‘ v hračce může ještě týdny fungovat v hodinách,“ upřesňuje Vránková.

Ovšem i při tomto přesunu platí předchozí pravidlo: použitý článek nepatří do sestavy s úplně novými bateriemi. 

Šuplík není bezpečná čekárna

Počet baterií v jedné domácnosti často překračuje stovku. Některé dál tiše zůstávají v dávno nepoužívaných přístrojích, jiné se hromadí v zásuvce s neurčitým příslibem, že ‚se někdy odnesou‘. Právě dlouhé čekání zvyšuje pravděpodobnost, že článek vyteče či zkoroduje, navíc u některých typů je nutné počítat také s rizikem zkratu. „Staré baterie představují bezpečnostní problém. Zejména moderní lithiové články mohou v důsledku poškození nebo přehřátí zkratovat a způsobit požár,“ vysvětluje odbornice ze společnosti Ecobat a ještě doplňuje: „Lidé často staré baterie schovávají doma s tím, že je někdy odnesou do sběru. Jenže čím déle je skladují, tím větší je riziko.“

Současné baterie jsou technologicky vyspělejší a bezpečnější než ty používané v minulosti. Slabým článkem celého systému tak často není technologie, ale způsob, jakým s ní po použití zacházíme.

Chlad jim život neprodlouží

Rada ukládat baterie do lednice patří k domácím mýtům, které přežívají celé generace. Moderním článkům ovšem chladnička nepomáhá a naopak je vystavuje podmínkám, jež jim mohou uškodit.

„Nízká teplota sice zpomaluje některé chemické procesy, jenže běžná lednice znamená i vyšší vlhkost. Po vytažení navíc vzniká kondenzace vody, která může poškodit kontakty i samotný obal článku. Ideální podmínky pro skladování baterií jsou pokojová teplota, sucho a žádné přímé slunce.“

Novým zásobám proto prospěje spíš suchá skříň mimo dosah slunečních paprsků. Články, které už dosloužily, by pak měly co nejdříve zamířit do sběru.

Bílý povlak jako poslední varování

Jakmile se kolem kontaktů objeví bílá či nazelenalá hmota, probíhající chemické změny už jsou vidět pouhým okem. Ani ‚vykvetlá‘ baterie však nemusí automaticky znamenat konec elektroniky. Elektrolyt alkalických článků bývá zásaditý, kontakty je proto možné opatrně očistit vatovou tyčinkou namočenou do slabé kyseliny, například octa nebo citronové šťávy. Následuje důkladné osušení. Jestliže však koroze pronikla do hlubších částí kontaktů, může být poškození trvalé.

Tam, kde spotřeba roste, se vyplatí nabíjet

Moderní NiMH články zvládnou stovky nabíjecích cyklů a v hračkách či dalších často používaných přístrojích se jejich vyšší pořizovací cena může vrátit během několika měsíců. Jediná kvalitní nabíjecí baterie dokáže zastoupit desítky až stovky jednorázových článků.

Ze starého článku může být součást auta

Konec služby v přístroji neznamená konec hodnoty ukryté uvnitř. Baterie totiž obsahují kovy a další chemické látky, které mohou po recyklaci znovu posloužit. V běžném odpadu nebo při dlouhém ležení doma o tento materiál zbytečně přicházíme.

„Ze 100 kilogramů baterií je možné získat až 74 kilogramů surovin. Nejčastěji se jedná o železo, zinek, mangan, nikl, lithium nebo kobalt. Obecně tedy jde o cenné kovy. Hlavní je proto vracet staré baterie do sběrných boxů. Třeba Ecobat jich provozuje více než 28 000 po celé České republice,“dodává Vránková.

Získané suroviny se následně mohou vrátit do výroby jako část auta, kovový nástroj nebo materiál pro stavebnictví či chemický průmysl.

Zdroje info: Autor, Kateřina Vránková

Náhleddové foto: Se svolením společnosti Ecobat