Nová bateriová pravidla EU dopadnou i na firmy, které baterie vůbec nevyrábí

Na firmy začne doléhat nařízení týkající se baterií, které bude mít dalekosáhlé účinky, přestože ve veřejné debatě doposud zazníval pouze dílčí aspekt — povinnost výměnných baterií u mobilních telefonů. Nařízení se bude týkat nejen firem, které jsou výrobcem, ale také distributorem baterií, dovozcem či kombinací různých rolí. Složitost evropského nařízení společně hned s několika různými termíny zavádění povinností přináší podle poradkyně Viktorie Nerpas ze společnosti BDO, že dotčené firmy nejsou s regulací dostatečně obeznámené, pokud o ní vůbec vědí.

„Spousta firem si tuto regulaci nijak nespojuje s vlastním podnikáním, když baterie nevyrábí. Brzy by však narazily, ostatně už v srpnu měly původně některé povinnosti začít platit a jen díky chybějícímu prováděcímu nařízení k této regulaci, se kterou má Evropská komise zpoždění, mají firmy více času na to se připravit,“ uvozuje Viktorie Nerpas z BDO.

Od srpnového termínu měly být baterie i výrobky, ve kterých jsou zabudované, opatřeny čitelným štítkem s údaji o kapacitě, výkonu, životnosti a chemickém složení. Zodpovědnost by neležela jen na výrobci, ale na všech subjektech, které se trhu s bateriemi účastní. Minimálně rok a půl navíc teď firmy získaly na soulad s tímto nařízením. Podle podmínek totiž mělo platit buď datum 18. srpna 2026, nebo pozdější termín, pokud ještě nebude zveřejněno prováděcí nařízení. Právě to ale, jak uvádí Viktorie Nerpas, od Evropské komise stále chybí. V tom případě začne povinnost platit až za 18 měsíců poté, co bude zveřejněno.

Na tuto změnu by měla v únoru 2027 navázat povinnost některé baterie doplnit QR kódem, skrz který budou informace dostupné v digitální podobě.

Firmám navíc od 18. srpna 2027 přibude povinnost prokazovat due diligence původu surovin použitých v bateriích – tedy ověřovat a dokládat, odkud suroviny jako lithium, kobalt nebo nikl pocházejí, a řídit související environmentální a sociální rizika v dodavatelském řetězci.

Tip: Dostali jste elektroniku? Nafouklá baterie nemusí jít poznat.

Odpovědnost se týká nejen výrobců, ale i distributorů a dovozců

Nařízení dopadá na baterie uváděné na trh EU nebo do provozu, ať už se prodávají samostatně, nebo jsou součástí jiného výrobku. Povinnosti se tak mohou týkat i firem, které dovážejí nebo distribuují techniku s bateriemi, prodávají náhradní baterie, provozují servisní síť nebo dodávají bateriová úložiště – dovozců elektrokol a mikromobility, dodavatelů BESS řešení nebo firem, které do svých produktů zabudovávají menší baterie, aniž by si to uvědomovaly, například v senzorech nebo řídicích jednotkách.

„Naší zkušeností z praxe přitom je, že řada firem se považuje pouze za distributora a předpokládá, že veškerou odpovědnost nese výrobce. Ve skutečnosti může firma u různých výrobků zastávat různé role, například být distributorem baterií od evropského výrobce, dovozcem baterií ze třetí země a současně uvádět pod vlastní značkou zařízení se zabudovanou baterií. Z toho pak vzniká poměrně složitá mozaika povinností,“ komentuje Viktorie Nerpas, expertka se zaměřením na poradenství v oblasti udržitelnosti firem a compliance.

Role v řetězci se ve skutečnosti určuje podle toho, kdo výrobek jako první uvádí na trh EU a kdo nad ním vykonává kontrolu. Distributor se tak v konkrétní situaci může ocitnout v roli s mnohem širší odpovědností, než čekal. Distributor přitom nesmí výrobek pouze pasivně převzít – musí ověřit, že výrobek nese CE označení a je k němu dodaná požadovaná dokumentace. Pokud zjistí nesoulad, nesmí ho dál nabízet.

Baterie přestávají být jen technickou součástkou. Firmy budou muset znát jejich původ, data i rizika

Bateriové nařízení ale nepřináší pouze nové štítky nebo požadavky na konstrukci výrobků. „Největší změnou není samotný štítek nebo QR kód, ale odpovědnost za informace, které za nimi stojí. Firma musí vědět, odkud baterie pochází, kdo ji uvedl na evropský trh, jakou dokumentaci k ní má a zda identifikovaná environmentální nebo dodavatelská rizika dokáže skutečně řídit,“ vysvětluje Viktorie Nerpas z poradenské společnosti BDO. Pouhé konstatování, že data má dodat výrobce, už nemusí stačit. Pokud tyto informace nemá, nejde jen o administrativní nedostatek. Může to ovlivnit možnost výrobek dále prodávat, výběr dodavatele i nutnost přijmout nápravná opatření.

„Firmy budou potřebovat vědět například: jaké baterie a výrobky s bateriemi uvádějí na trh nebo distribuují; zda vystupují jako výrobce, dovozce, distributor, případně v několika rolích současně; zda mají od dodavatelů potřebnou dokumentaci a environmentální data; u relevantních kategorií také údaje o uhlíkové stopě a původu použitých surovin a zda mají nastavený postup pro případ, že zjistí nesoulad nebo riziko v dodavatelském řetězci,“ vyjmenovává ESG konzultantka Viktorie Nerpas.

Nařízení tak postupně mění informace o bateriích z technického údaje na součást řízení obchodního a regulatorního rizika a také obchodního řetězce. „Postupně se tak zavádí systém, ve kterém se informace o složení, původu surovin, uhlíkové stopě a pohybu baterie v dodavatelském řetězci stávají součástí firemního compliance,“ dodává Viktorie Nerpas. Pro firmy to znamená zvýšení tlaku na to, ať mají vše podle regulí a sbírají přitom data, se kterými mohou dále pracovat a předávat je případně dalším subjektům.

Foto: Pixabay

Na plnou vyměnitelnost baterií si firmy počkají do února 2027

Další milník má přijít 18. února 2027, od kdy musí být vybrané baterie snadno vyjímatelné a vyměnitelné koncovým uživatelem bez speciálního nářadí. Přesně to je pravidlo, které donutí výrobce telefonů přepracovat konstrukci svých zařízení.

Navíc firmám situaci komplikuje to, že český zákon o výrobcích s ukončenou životností zatím evropské nařízení plně nereflektuje, což vede k nejasnostem ohledně kategorizace baterií a rozsahu povinností jednotlivých subjektů.

„Firmy, které s bateriemi přímo pracují, ať už je dovážejí, prodávají nebo servisují, by si měly ověřit, zda mají v pořádku dokumentaci, evidenci a datovou připravenost na blížící se termíny,“ říká poradkyně z BDO. „Pokud si firma není jistá, měla by v prvním kroku vytvořit přehled všech samostatných i zabudovaných baterií, určit roli firmy u jednotlivých toků a teprve následně přiřadit dokumentační, informační a procesní povinnosti, případně si proces nechat posoudit odborně, ať podchytí všechny nesrovnalosti ještě před náběhem termínů regulace,“ uzavírá Viktorie Nerpas.

Zdroje info: Autor, Viktorie Nerpas